Jaké plaménky můžeme vysadit v zahradě?

Klasický tvar květu plaménku je roztažená hvězda s jemnými korunními lístky vyzařujícími radiálně od středu, kde je mnoho tyčinek a pestíků obklopených kruhem prašných tyčinek. Takové květy mají především plaménky velkokvěté — největší (o průměru 15 až dokonce 28 cm!) a často plné, zvláště ty kvetoucí na loňských výhonech (tzv. časné).

Kromě klasických forem se vyskytují plaménky s květy ve tvaru visutých zvonků (často ze skupin Intergrifolia, Atragene a Tangutica). Cibulovité květy najdeme u plaménků barszczolistých (skupina Heracleifolia), hvězdovité ve skupinách Flammula a Flammula-recta (např. plamének mandžurský nebo v přírodě u nás se vyskytující C. recta) a také u plaménku podzimního. Zajímavé „liliovité“ formy mají plaménky ze skupiny Texensis, připomínající liliovitý tulipán.

Plaménky (Clematis) se nejčastěji vyskytují v studených odstínech — bílé, růžové, fialové a modré, a také v kombinacích dvoubarevných (např. s pruhem přes střed korunních lístků, jako u 'Doctor Ruppel', 'Piilu' nebo 'Fireworks'). Najdeme však i odrůdy s teplým tónem: červené (např. 'Kardynał Wyszyński', 'Westerplatte' a odrůdy ze skupiny Texensis) a žluté (ve skupině Tangutica).

Vysazením plaménků z různých druhů a skupin můžeme mít květy od jara do podzimu, a v zimě dekorativní plody. Nej dříve kvetou plaménky ze skupiny Atragene — již koncem dubna. Na začátku května se objevují květy plaménků horských (C. montana). V polovině května začínají kvést plaménky velkokvěté kvetoucí na loňských výhonech (tzv. časné). Koncem května se otevírají první odrůdy velkokvěté kvetoucí na nových výhonech (tzv. pozdní) a také plamének 'Kaśka' ze skupiny Tangutica.

Červen je měsíc plaménků — tehdy kvetou jak velkokvěté plaménky (časné i pozdní), tak zástupci skupin Viticella, Integrifolia, Tangutica a další skupiny. Kvetení trvá většinu léta.

V červenci se ke kvetení přidávají plaménky ze skupin Flammula-recta (např. plamének mandžurský), Flammula ('Sweet Summer Love'), Vitalba ('Summer Snow'), Heracleifolia (např. odrůdy 'Praecox' nebo 'Cassandra') a Texensis (např. 'Princess Diana'). V srpnu a září pokračují v kvetení odrůdy začínající dříve, a také opakovaně kvetou ty, které kvetly na jaře (skupina Atragene a plaménky velkokvěté časné). V září začíná kvetení podzimní plamének C. terniflora ('Early Snow').

V říjnu mohou kvést ještě plaménky ze skupiny Tangutica (např. 'Kaśka', 'Lambton Park'), velkokvěté plaménky jako 'Blue Light' (časný) a 'Polish Spirit' (pozdní) nebo plamének 'Arabella' (Integrifolia). Na podzim a v zimě často dekorují zahradu chlupaté plody plaménků, zejména ze skupin Tangutica, Atragene a Texensis.

Mezi plaménky najdeme odrůdy s voňavými květy — mimo jiné Clematis ×aromatica (plamének voňavý), 'Sweet Summer Love' a barszczolistý 'Cassandra', který přitahuje motýly. Dalšími vonnými odrůdami jsou plamének mandžurský, ze skupiny Viticella 'Betty Corning', 'Summer Snow' a horské 'Mayleen' a 'Elizabeth'.

Volba vhodného stanoviště je klíčová pro úspěch pěstování plaménků. Obecně preferují místa dostatečně osvětlená, ale bez nadměrného přehřívání. Je dobře, když mají „nohy“ ve stínu a „hlavy“ na slunci. Lze je pěstovat u opor, volně mezi ostatními rostlinami nebo jako půdopokryvné rostliny — v závislosti na skupině.

Nejlépe rostou na půdách živných, propustných, mírně vlhkých s lehce kyselou až neutrální reakcí. Během sucha vyžadují zálivku. Při výsadbě je vhodné umístit je 5–10 cm hlouběji, než rostly v nádobách, ideálně do větší jámy s drenáží a zapracovaným kompostem. Brzy z jara potřebují řez podle skupiny. Plaménky vyžadují hnojení — přihnojujeme je v dubnu, často hnojivy s prodlouženým účinkem (např. typu Osmocote).

Nejjednodušší na pěstování jsou plaménky s méně nápadnými květy, zejména trvalkové, a také část botanických odrůd ze skupin Integrifolia, Tangutica, Atragene, Vitalba, Flammula a Flammula-recta. Nenáročné jsou i plaménky ze skupiny Viticella.

Mezi velkokvětými jsou snazší na pěstování často ty kvetoucí na nových výhonech (tzv. pozdní) ve srovnání s časnými, které mohou být náchylné k vadnutí výhonů. Horské plaménky jsou nejméně mrazuvzdorné a měly by růst na chráněných a teplejších místech. Plaménky ze skupiny Texensis mohou být napadány padlím pravým, proto lépe prospívají na větrných stanovištích.

Plaménky velkokvěté (tzv. časné) vytvářejí největší květy ze všech skupin plaménků, ale bývají i více náročné na pěstování. Kvetou poprvé v polovině května na loňských výhonech; v létě (VII–VIII) opakovaně kvetou na nových výhonech — to je jedno z kritérií odlišujících je od tzv. "pozdních" plaménků (termíny však závisí na odrůdě).

Protože hlavní kvetení časných probíhá na loňských výhonech, brzy na jaře je méně řežeme — provádíme převážně sanitární zásahy a pouze mírně zkracujeme výhony. Z tohoto důvodu je tato skupina více ohrožena houbovými chorobami. Mnoho odrůd v této skupině vytváří plné květy ('Beauty of Worcester', 'Piilu', 'Vyvyn Pennell'); při letním opakovaném kvetení se často objevují květy jednoduché (i když existují výjimky, např. 'Blue Light', 'Diamond Ball', 'Kiri Te Kanawa'). Mezi časné odrůdy patří např. 'Generał Sikorski', 'Jan Paweł II', 'Warszawska Nike', 'The President' či 'Westerplatte'.

Plaménky označované jako "pozdní" — tedy kvetoucí na loňských výhonech — se řežou zjara silněji, obvykle na výšku kolem 20–50 cm nad zemí. Mezi oblíbené odrůdy patří např. modré 'Błękitny Anioł' a 'Prince Charles', fialová 'Polish Spirit', růžové 'Comtesse du Bouchaud' a 'Hadley Hybrid', bílé 'Snow Storm' a 'White Prince Charles'.

Plaménky ze skupiny Viticella se vyznačují silným růstem a výrazně menšími květy (6–12 cm v průměru), ale kvetou velmi bohatě a dlouho, což je činí mimořádně efektními na záhonech. Kvetou od června přes celé léto. Jsou méně náročné a zdravější než mnohé jiné skupiny — jsou dobrá volba pro začínající zahrádkáře. Mezi pozoruhodné odrůdy patří např. 'Emilia Plater', 'Betty Corning', 'Etoile Voolette' či 'Krakowiak'. Brzy na jaře se řežou silně na výšku 20–50 cm nad zemí.

Trvalkové plaménky (skupina Integrifolia a Heracleifolia) jsou jedněmi z nejjednodušších na pěstování — mají nízké nároky na půdu, jsou velmi mrazuvzdorné a méně je napadají houbové choroby. Jejich květy jsou obvykle menší, často ve tvaru zvonku, ale jejich početnost vyrovnává skromnější velikost jednotlivých květů.

Lze je pěstovat u opor (ačkoliv se k nim zřídka přichytávají), na záhonech mezi ostatními rostlinami nebo jako půdokryvné rostliny. Na jaře je ošetřujeme jako ostatní trvalky — seřezáváme u země. Oblíbené odrůdy z této skupiny jsou 'Alionushka' a 'Arabella' (používané také ve městské zeleně). Další cenné odrůdy jsou INSPIRATION 'Zoin', 'Heather Herschell' a 'Pamiat Serdtsa'.

Plaménky ze skupiny Atragene kvetou již koncem dubna a některé odrůdy opakují kvetení v létě (např. 'Constance', 'Maidwell Hall', 'Purple Dream'). Kvetou bohatě a jejich květy mají tvar visutých zvonků — vyskytují se i plné a poloplné formy (např. 'Maidwell Hall', 'Cecile', 'Ballet Skirt'). Po odkvětu tvoří nadýchané květenství, které rostliny zdobí v létě a na podzim.

Plaménky Atragene nevyžadují řez, dobře rostou i v polostínu a nemají rády velmi slunná stanoviště. Mají nízké nároky na půdu a jsou velmi mrazuvzdorné. Používají se podobně jako plaménky Integrifolia — u opor, mezi ostatními rostlinami nebo jako půdokryvné rostliny.

Plaménky ze skupiny Tangutica, podobně jako Atragene, mají nízké nároky na půdu, ale nejlépe prospívají na plném slunci. Mají také menší nároky na vodu a dobře snášejí sucho (např. odrůdy 'Bill MacKenzie', 'GOLDEN TIARA').

Pro tuto skupinu je typický silný růst (přírůstky kolem 3–4 m) a žluté, zvonkovité květy. Plaménky Tangutica kvetou velmi dlouho — od začátku léta až do října, a po odkvětu dekorativní chlupaté plody vydrží na podzim a v zimě. Jsou dekorativní a lze je použít k zahrazení zdí, na pletiva či ploty, stejně jako jako půdokryvné rostliny. Brzy na jaře se řežou silně, asi 50 cm nad zemí. Cenné odrůdy jsou např. 'Bill MacKenzie', 'Kaśka' a 'Lambton Park'.