Řez

Pnoucí rostliny stříháme za účelem odstranění napadených (1), omrzlých (2) nebo poškozených výhonů (3) a také omezení jejich příliš bujného růstu (4), např. když začínají zastírat okno.

Sanitární řezy se provádějí nejčastěji časně na jaře, po zimě, kdy jsou listové pupeny již nateklé a lépe lze rozpoznat suché a nemocné větve.

Vyřezáváme také větve, které se kříží (5) a ty, které příliš pronikají do nitra keře (6).

Řezy provádíme v bezmrazý, jasný den s použitím čistých, ostře nabroušených nástrojů. Větší dřevnaté rány na silných větvích lze ošetřit zahradní mastí s fungicidem, aby se snížilo riziko infekce.

Způsob řezu

1. Odstraňujeme všechny napadené, omrzlé a příliš vybujalé výhony.

Výhony stříháme ostrým sekátorem 0,5 - 1 cm nad dobře vyvinutým postranním pupenem. Pupen, nad kterým řežeme, bude pobuzen k růstu: dá vzniknout novému rozvětvení. Proto volíme postranní pupen směřující ven z keře, aby se rostlina rozrůstala ven, nikoli dovnitř.

Důležité je provedení řezu ve správné vzdálenosti od pupenu: zmíněná výška řezu (0,5-1 cm) a také směr řezu.

Řez provádíme šikmo, aby se usnadnil odtok vody z povrchu řezu a snížilo riziko infekce. Správně provedený řez je na obrázku označen jako příklad A.

Příklady B ukazují chybné provedení řezu. Řez B3 bez šikmého sklonu - „naplocho" - ztěžuje rychlé vysychání plochy řezu.

Řez B2 ukazuje špatný směr řezu, který vystavuje pupen odumření, protože voda bude stékat po ploše řezu přímo na pupen.

Řez provedený příliš vysoko (B1) vede ke vzniku neestetických, zaschlých pahýlů, které se navíc mohou stát místem potenciálních infekcí. Takový řez ohrožuje odumření výhonu.

Naopak příliš nízko provedený řez (příklad B3) hrozí poškozením pupenu, který měl být pobuzen k růstu a zahušťování rostliny.