Březnové řezy

Předjaro nemá přesné časové hranice — tento období určuje počasí. Přibližně trvá od konce února do začátku dubna, tedy před vyrašením vegetace. Je to vhodný okamžik pro tzv. „březnový řez“. Rostliny obvykle na zákroky dobře reagují, protože vitalita po zimě je zaměřena na regeneraci a vypouštění nových výhonů. Pokud budeme stříhat později, odepřeme rostlině čerstvé přírůstky a zbytečně promarníme energii vloženou do jejich vývoje.

V březnu bychom měli především provést sanitární řez — vyřezávají se přemrzlé, odumřelé, poškozené a velmi slabé větve. Odumřelé výhony odstraňujeme až ke zdravé tkáni. Stojí také za to prosvětlit koruny, tedy vykácet nadměrně zahuštěné a křížící se větve. Taková březnová sanitární kontrola je vhodná u většiny keřů a popínavých rostlin na zahradě (pozor: neprosvětlujeme koruny jehličnanů).

Kromě toho provádíme:

• úpravu záhonů — odstraňujeme loňské zaschlé přírůstky, zejména u trvalek a trav ponechaných přes zimu,

• prosvětlovací a korigující řezy tvaru — např. formování živých plotů a tvarů z jehličnanů,

• řezy stimulující kvetení nebo zvýraznění zbarvení výhonů a listů,

• omlazovací řezy u starých nebo příliš rozrostlých keřů.

Pracujeme s ostrými a čistými nástroji: nůžkami, jednoručními nůžkami na větve do cca 1,5 cm, dvojručnými nůžkami na silnější dřevo a pilou na silné větve. Při přechodu od rostliny k rostlině je vhodné nástroje dezinfikovat (např. otřením lihem), aby se nepřenášela infekce.

Při plánování prací dodržujme pořadí: začínáme u rostlin s vyšší mrazuvzdorností, protože stále mohou nastat noční mrazíky. Netřeba stříhat vše najednou — vynecháme vrby, které budou mít „kočičky“, keře kvetoucí na loňských výhonech a rostliny, které na jaře „pláčou“ po řezu. Zákroky provádíme v bezdeštivý a bezmrazý den.

Březen je především časem pro řezy listnatých keřů kvetoucích v létě na nových výhonech. Od nich je dobré začít jarní práce. Do této skupiny patří mimo jiné široká skupina spireí japonských. Netýká se však spireí kvetoucích na loňských výhonech (např. van Houtte’a, odrůdy Grefsheim a jiné časné, nipponské).

Stříháme mimo jiné:

• spiree japonské,

• spirea hustokvětá,

• spirea břízolistá,

• spirea Douglova,

• mochna keřovitá (volitelně) — někdy přemrzá, takže lze řez odložit a odstranit případné mrazové škody,

• třezalka (Hypericum),

• barbula klandoňská.

Tyto keře můžeme stříhat nůžkami na zastřihování „na rovno" (např. 15–30 cm) nebo je tvarovat (např. půlkoule u spireí). Pupeny jsou hustě rozmístěné na výhonech, proto přesná technika řezu nad pupenem má menší význam. Zákrok povzbudí rostliny k vydání četných výhonů zakončených bohatým kvetením.

Poznámka k mochne

Silný řez mochny odkládá kvetení a dává keřům kompaktní habitus. Pokud chceme dřívější kvetení a volnější tvar, řežeme střídměji: odstraníme poškozené a nejstarší větve a ostatní mírně zkrátíme, např. o 1/3.

Do podobné skupiny patří keře kvetoucí v létě na nových výhonech, např.:

• hortenzie latnaté,

• hortenzie stromkové/keřové,

• budleje.

Stříháme je nízko, odstraňujíc veškeré loňské výhony nad první nebo druhou párem silných, zdravých pupenů. Dále odstraňujeme větve mrtvé, poškozené, tenké, slabé a křížící se nebo směřující dovnitř keře. Nezpracováváme je nůžkami jako spireje — řežeme sekýrou či zahradními nůžkami asi 0,5–1 cm nad párem zdravých pupenů a kontrolujeme počet ponechaných výhonů. Starší hortenzie latnaté mohou být silně větvené — stojí za to omezit počet výhonů, aby rostlina nasměrovala energii na vytvoření větších květů.

Některé keře vyžadují šetrnější řez. Například ketmie syrská lze zkrátit na polovinu loňských přírůstků nebo jen prosvětlit korunu, pokud je keř silně rozrostlý.

Nezapomeňme také jemně stříhat hortenzie velkolisté a dubolisté, které kvetou na loňských výhonech. V jejich případě se omezíme na odstranění odkvetlých květů po páru zdravých pupenů a na vyřezání poškozených větví.

Nízké keříčky a polokeře kvetoucí v létě a na podzim obvykle vyžadují silné zkrácení trsu, aby si udržely pěkný tvar a podpořily intenzivní kvetení. Současně není vhodné stříhat příliš nízko silně zdřevnatělé výhony, protože regenerace může být obtížná. Vykrajujeme i přemrzlé a choré části.

Do této skupiny patří mimo jiné:

• perovskie,

• levandule — lze sestřihnout nízko, ale ne příliš; sledujeme, kde leží spící pupeny a do této výšky řežeme,

• vřesy obecné — stříháme pod odkvetlými květenstvími.

Tyto keříčky jsou citlivé na mrazy — stojí za to přesunout řez na konec března. V teplejších oblastech lze začít již na začátku března.

Tyto keře stříháme hlavně proto, abychom zvýraznili dekorativní barvu výhonů nebo listů a omezili jejich velikost. Patří sem mimo jiné:

• dereň bílá,

• dereň krvavá,

• dereň plazivý,

• vrba celolistá ‘Hakuro-nishiki’ a ‘Pendula’ — korunové tvary se roubují,

• vrba purpurová ‘Nana’,

• tavlina jírovcová ‘Sem’,

• bez korálový ‘Aurea’,

• vrba ‘Flame’.

Řez provádíme silně a nízko — nad 2.–3. pupenem nebo asi 20–30 cm od země, nejlépe ponechávajíc pupen směřující ven z keře. Samozřejmě také odstraňujeme všechny choré, odumřelé, slabé a nadměrně zahušťující větve. Zákrok lze opakovat každý rok nebo každé 2–3 roky.

Rychle rostoucí, vitální odrůdy lze řezat silněji než pomalu rostoucí rostliny. To je obzvlášť důležité v malých zahradách, kde je prostor omezený.

Předjaro je vhodný čas pro omlazovací řezy mnoha listnatých keřů. Prakticky na každé zahradě najdeme rostliny, které je dobré omladit. Zvláště stojí za pozornost následující druhy:

• šeříky,

• bez černý,

• pěnišníkovec (pěnišník?) — pęcherznica kalinolistna,

• perukovce podolské,

• kaliny korálové,

• jasmínovce,

• tamarisky,

• berberysy — zejména velké odrůdy jako ‘Atropurpurea’ nebo ‘Superba’,

• líska,

• magnolie střední,

• sumaky octovité,

• surmie bignoniová,

• křoviny (obvykle je prosvětlujeme po odkvětu v červnu, ale silně rozrostlé exempláře lze omladit nyní),

• azalky velkokvěté,

• a dále kdoulovce, rybízy krve (porzeczki krwiste), zlotliny, žylistky, ketmie syrská a forsycie.

Pokud jsme několik let zanedbávali korekční řezy, rostliny se mohly stát příliš rozlehlými a zabírat sousední místa. Schéma řezu: kromě sanitárního průzkumu (odstranění chorých, odumřelých, slabých a tenkých větví) zkracujeme zbývající výhony na výšku několika oček nebo na 20–30 cm (případně výše, podle cílové výšky). Pokud u báze zůstane příliš mnoho výhonů, úplně vyjmutíme nejstarší u země. Po takto radikálním řezu se vzdáme květů v dané sezóně, ale zlepšíme habitus, omezíme rozměry a přinutíme rostlinu naťat nové, zdravé výhony.

Předjaro je také vhodný okamžik pro omlazování stálezelených keřů, jejichž listy ztratily dekorativnost. Zákrok stojí za zvážení u:

• rododendronů,

• (polo-stálezelených) japonských azalek (lze je také zastřihnout po odkvětu),

• vavřínů,

• mahonií,

Ostrokrzewy, vavříny a mahonie lze stříhat poměrně silně — na výšku 30–50 cm nad zemí, protože rychle regenerují. Omlazování rododendronů by mělo probíhat etapově: v prvním roce zkrátíme hlavní větve o 1/3, v následujícím předjaří zastřihneme na cca 30 cm od země, blízko spících pupenů. Ve třetím roce vybereme 2–3 nejsilnější výhony jako kostru koruny a ty přistřihneme, abychom je rozvětvili, zbývající odstraníme. Mahonie lze stříhat nyní nebo hned po odkvětu (v dubnu).

Prosvětlovací řez spočívá v odstranění u báze keře starých, odspodu oholených výhonů a těch, které keř nadměrně zahušťují (např. rostou dovnitř, rostou příliš blízko sebe). Jedná se o méně radikální zákrok než omlazování, ale také podněcuje rostliny k vypuštění nových, kvetoucích výhonů a zlepšuje cirkulaci vzduchu v koruně. Při té příležitosti lze upravit vnější konturu a zkrátit příliš dlouhé výhony.

Při tomto řezu stojí za pozornost:

• javor palmový — pokud je březen ještě chladný, je lepší jeho řez odložit, protože je citlivý na mrazy,

• irgy,

• jeřáby,

• očarovníky — pokud chceme omezit jejich velikost, prosvětlíme a zkrátíme výhony nad 2., 3. nebo 4. pupenem,

• swidiva kanadská (Lamarcka),

• mochna keřovitá — pokud je nechceme silně řezat, stačí je na jaře prosvětlit,

• berberysy — na předjaří je vhodné korigovat tvar a udělat místo novým výhonům, zejména u silně rostoucích odrůd (např. 'Atropurpurea', 'Mazurek', 'Chopin'),

• zlotliny.

Formování je řez zlepšující habitus — zkracujeme větve vyrůstající mimo siluetu rostliny. V březnu lze poprvé upravit tvar obrub, zahradních soch a živých plotů po zimě.

Formujeme mimo jiné:

• řadu berberysů — malé koule jako ‘Bagatelle’, ‘Bonanza Gold’, ‘Admiration’ nebo sloupy jako 'Erecta', 'Red Pillar', 'Helmond Pillar',

• ligustry,

• buxusy,

• irgy,

• barvínky,

• tis,

• kalinu vavřínolistou,

• bršlen Fortuneův,

• živé ploty z jehličnanů — zerav, cypřišky, jalovce, tisy (zkracujeme zelené, vnější přírůstky, stříháme větve po obvodu; nevykrajujeme větve ze středu rostliny a neořezáváme je příliš radikálně, protože jehličnany neobnovují výhonky ze starého dřeva),

• s výjimkou tisu — pouze tisy lze stříhat silněji.

Na formování živých plotů z cypřišků, zeravů, modřínů nebo tisu používáme elektrické nebo spalovací pily. Prozatím neformujeme listnaté živé ploty z buku a habru, protože po raném jarním řezu tyto rostliny „pláčou“ a rány se špatně hojí — takový řez je lepší provést v červnu, po období intenzivního pohybu mízy.

Popínavé rostliny řežeme, aby se podpořilo jejich kvetení (např. wisterie, plamének) nebo u nich provádíme sanitární kontrolu. Příklady zákroků:

• milin (Campsis) — zkracujeme loňské výhony šikmo 0,5–1 cm nad 2.–3. pupenem a prořezáváme příliš mnoho výhonů,

• glicinie — zkracujeme všechny postranní výhony (ty vyrůstající ze skeletonu) šikmo 0,5–1 cm nad 2.–3. pupenem; hlavní řez glicinie se provádí až koncem července, zkrácením postranních výhonů na 30–50 cm,

• zimolez, pnoucí hortenzie, přilbovník, rdesno Aubertovo — odstraňujeme nadměrně zahušťující, bujné a také nemocné a přemrzlé výhony,

• plaménky — když jsou pupeny dobře viditelné, řežeme dle termínu jejich kvetení:

• raně kvetoucí — řežeme šetrněji, protože kvetou na loňských výhonech; odstraňujeme nemocné a odumřelé výhony až k prvnímu páru zdravých pupenů; pokud je popínavka příliš rozrostlá, lze ji omladit a zkrátit na cca 15 cm,

• pozdně kvetoucí — řežeme silněji, omezujeme velikost a přizpůsobujeme popínavku opoře,

• trvalkové — zacházíme s nimi jako s trvalkami, tedy řežeme nízko, u země, na cca 15 cm.

Na předjaro netrhejmě aktinidie a révu vinnou, protože „pláčou“ a rány se špatně hojí. Aktinidii řežeme na podzim (konec září–říjen), révu v září nebo na pozdní zimu.

Na předjaro stříháme také zaschlá stébla okrasných trav a trvalek, jejichž trsy jsme ponechali přes zimu. Nezimovzdorné, zaschlé trávy a trvalky se stříhají těsně nad zemí. Kostřevám a seslerám zkracujeme špičky, a pokud jsou trsy zanedbané — nízko odstřihneme celou rostlinu.

Stálezeleným „travám" (např. carexům, liliochvostům, liriope, lomikamenům) lze provést estetické úpravy: nechat listy, pokud jsou pěkné, zkrátit špičky při přemrzlých koncích, zkrátit na polovinu nebo vykrojit celek, aby udělaly místo novým přírůstkům. Je třeba mít na paměti, že suchá stébla rostliny chrání před jarními mrazíky, takže termín řezu přizpůsobujeme březnovému počasí: je-li velmi chladno — úpravy odložíme, je-li teplo — přistoupíme k práci.

Některé trávy (např. Calamagrostis, Chasmanthium nebo hakonechloa) mohou začít vegetaci už v březnu, takže nechceme poškodit nové výhony. Miscanthusy a rozplenice japonské, vzhledem k pozdní vegetaci, lze bez obav odstřihnout v dubnu.

Obecně stromy špatně snášejí jarní řez. Ořechy, javory, jilmy, buky, břízy, dereň jedlý a kaštany „pláčou" po jarním řezu — je lepší počkat do konce intenzivního proudění šťáv, kdy jsou první mladé listy dobře vyvinuté (obvykle v červnu). Nenatíhejte ani keře, které kvetou na loňských výhonech — jako již zmíněné spireje, křoviny, žilnatky, mandloně, kdoulovce, okrasné jabloně, okrasné třešně, jasmínovce, kaliny, šeříky, azalky, rododendrony, magnolie, forsythie, hortenzie velkolisté a dubolisté, zlotliny, kolkwicie, rdesna, mahonie, rybízy krve, pěnišnky a perukovce. Řez těchto rostlin nyní by nás připravil o květy v sezóně.

Růže řežeme na jaře, ale s tímto zákrokem je dobré počkat, až se počasí ustálí a oteplí — přistupujeme k řezu, když jsou pupeny již naběhlé (to je také chvíle, kdy forsythie obvykle začínají kvést).